U onemocnění SARS CoV. 2 (zvláště u původní varianty a britské varianty) je známo, že má nejenom velkou afinitu k respiračním tkáním, ale ovlivňuje celkovou zánětlivou odpověď včetně změn homeostázy. Jedná se tedy o celkové zánětlivé onemocnění, které může mít řadu klinických projevů a to nejen respiračních. Objevovaly se příznaky typu zánětů moč. cest, výskyt pásových oparů, zhoršení jaterních funkcí, atd.

Začaly jsme zkoumat psychické nastavení pacientů a velmi často se vyskytovaly úzkostné poruchy, subdepresivní stavy, velká únava. Při bližším zkoumání, kdy jsme pracovaly s časovou osou, jsme u velké části pacientů došly ke zjištění, že těmito stavy kdysi v minulosti pacienti prošli. Bylo pro nás velmi zajímavé tento jev diskutovat i s psychoterapeuty a jejich pohled, zvláště pohled psychoanalytický, nás velmi zaujal.

V terapii se projevuje u klientů po covidu výrazný regres, který se u dětí a mládeže stává zásadním problémem v jejich vývoji. Hledáme odpovědi na to, kde je hranice mezi působením samotného covidu a tzv. proticovidových opatření – a to nejen v rovině individuálního mentálního zdraví, ale i vztahové dynamiky celých rodin. Proto jsme se rozhodly , že bychom se rády podělily s našimi postřehy a zkušenostmi a pokusily se nahlédnout na onemocnění SARS-CoV -2 celém bio-psycho-sociálním kontextu.